Ševci 1983-84
TJ GOTTWALDOV
VEDENÍ KLUBU
Předseda oddílu: Oldřich Ondra, členové: Zdeněk Buchta, František
Hudec, Fratišek Šimlík, Miloš Sláma, Aleš Bánovský, Věroslav Juránek,
Bohumil Kožela, Miroslav Olivík, Marián Rúčka, Jan Šimek, Josef Matějčný,
František Vojtěšek
TRENÉŘI
Zdeněk Haber, Ladislav Maršík, Otto Mrlík, po odvolání Z. Habra (listopad)
Bohumil Kožela, Ladislav Maršík, masér: Lubomír Pálka
HRÁČI
Před sezónou odešli:
Ivan Podešva (Vítkovice), Petr Šivic (Přerov), Jindřich Skala (Plzeň), Milan
Prinich (K.Vary), Miloš Holaň st. (Žilina), Milan Maruška (Trenčín-vojna), Petr
Leška st.(Hodonín), Dušan Vojáček (Dubnica), Bohumil Salajka (Martin),
Ladislav Skřivan (Ústí n.L.), Radek Pšurný
Před sezónou přišli:
Jiří Králík (Jihlava), Jindřich Korph (Litvínov), Zdeněk Albrecht (Trenčín
-z vojny), Luděk Čajka (Havířov), Milan Dobiášek (Ingstav Brno), Miroslav
Kořený (Jihlava), Miroslav Chalánek (Olomouc), Pavel Jiskra (Trenčín B
-z vojny), Vlastimil Vajčner (Zetor Brno), Pavel Hulva (Opava), Miloš Říha
(Vítkovice)
V průběhu sezóny:
Antonín Stavjaňa (Trenčín-z vojny)
SOUPISKA
Brankáři: Jiří Králík, Ivo Pešat, Libor Nuzík
Obránci: Miloslav Sedlák, Jindřich Korph, Zdeněk Venera, Zdeněk Albrecht,
Luděk Čajka, Ladislav Zavrtálek, Gustav Peterka, Miroslav Michalovský,
Antonín Stavjaňa
Útočníci: Zdeněk Čech, Milan Dobiášek, Miroslav Kořený, Vladimír Kocián,
Miroslav Chalánek, Pavel Mezek, Jiří Vodák st., Luděk Pelc, Pavel Jiskra,
Karel Buřič, Vlastimil Vajčner, Jaroslav Santarius, František Pecivál, Pavel
Hulva, Michal Tomek, Tomáš Kapusta, Miloš Říha
Před touto sezónou nás čekaly velké změny. V Gottwaldově skončili
Podešva, Vojáček, Leška, na vojnu odešel Maruška. Přišla spousta nových
či staronových hráčů: Albrecht, Čajka, Korph, Kořený, Říha…Ale hlavně se
po mnoha letech vrátil do rodného města brankář Jiří Králík. Trenér Haber
v tisku prohlašoval, že se bude hrát znova útočně a všichni byli plni
optimismu.
A sezóna začala opravdu výtečně. V prvním kole nastoupili „Ševci“ proti
Vítkovicím s Králíkem v brance a se všemi posilami, mezi nimiž vynikal útok
Kocián – Říha – Kořený. Gottwaldov zvítězil 3:1. Hned ve třetím kole se
potom hrálo derby Gottwaldov – Zetor. Domácí vyhráli 5:4, dvě branky dával
Hulva (nakonec to byly jediné góly, které v sezóně dal), a tu vítěznou
zaznamenal ze sólového nájezdu Chalánek.
Potom „Ševci“ vyhráli na Spartě 4:3 a senzačně vedli ligovou tabulku !!!
V dalším domácím zápase rozstříleli Košice 9:1 a všichni se doslova
vznášeli v oblacích.
Jenže pak následoval tvrdý pád. 3. října na cestě do Pardubic autobus
gottwaldovských hokejistů havaroval a asistent trenéra Mrlík a útočník Říha
utrpěli komplikované zlomeniny. Někdejší vítkovický forvard už si v této
sezóně nezahrál.
V dalším domácím zápase sice „Ševci“ ještě porazili Č. Budějovice 4:0, ale
potom následovala dlouhá série neúspěchů a nezadržitelný pád tabulkou.
Šestnáct zápasů po sobě Gottwaldov nevyhrál! Jenže to nebylo všechno.
Zranil se Jirka Králík! Zlomil si prst na ruce a polovinu sezóny promarodil.
Morálka hráčů začala upadat, Kocián a Korph byli načas zařazeni
do pracovního procesu. Koncem listopadu rezignoval trenér Haber
a na střídačku se postavil Bohumil Kožela.
Na Mikuláše hostili „Ševci“ opět Brno a všichni doufali, že už se konečně
chytnou. Zápas to byl vyloženě urputný a nehezký, jak už to bývá, když se
hraje o záchranu. První gól dal Gottwaldov po Langově chybičce. Zetor však
vyrovnal a vypadalo to zase na „plichtu“. Ale „Ševci“ se přece jenom dočkali.
Kořený doslova protlačil puk do brněnské brány. Jezdil potom po ledě na
kolenou a zuřivě pumpoval oběma rukama. Všichni jásali, jako by právě
vyhráli mistrovský titul! Takže 2:1. Po šestnácti zápasech konečně výhra!
Následovala dlouhatánská olympijská přestávka a hrálo se zase až koncem
února. V prvním domácím zápase přišli diváky pozdravit medailisté
z olympiády v Sarajevu: stříbrný Jirka Králík a bronzová lyžařka Olga
Charvátová. S bývalým studentem strojní průmyslovky Králíkem jsme potom
na jaře měli besedu o olympiádě, reprezentaci, lize atd. Odpovídal pohotově
a vtipně, ale zdálo se mi že až příliš diplomaticky. Jenže v té době to asi
jinak nešlo. Na závěr rozdal pár autogramů (s dlahou na prstu) a všichni ho
úpěnlivě prosili, ať už se konečně vrátí do branky.
Na jaře „Ševci“ sehráli dokonce i několik dobrých zápasů, ale protože
vyhrávali i soupeři, ne a ne se odlepit z chvostu tabulky. Protože letos
končila liga až koncem dubna, posílil je na závěr Tonda Stavjaňa, který se
vrátil z vojny.
Asi rozhodující zápas (aspoň ze sportovního hlediska), sehrál Gottwaldov
v Plzni, která nakonec sestoupila. „Ševci“ vyhráli 4:3 a potom už jim
v podstatě stačilo vyhrát tři domácí zápasy. A taky je nakonec vyhráli.
Ale jak! Proti Pardubicím, Jihlavě a Litvínovu, kterým už o nic nešlo a kteří
své zápasy v Gottwaldově vyloženě „odklouzali“. Jak poznamenali někteří
diváci: „Než se takto zachránit, bylo by možná lepší spadnout“.
Tak tedy končila sezóna, která tak báječně začala…
Gottwaldov nakonec obsadil 11. místo, o bod před sestupující Plzní.
Těžko hodnotit jednotlivce, když nehrálo dobře mužstvo. Ani brankář Králík,
pokud chytal, se nějak výrazně neprosadil (otázka je, jestli to za rozklíženou
obranou vůbec šlo), ani náhradníci Nuzík a Pešat nijak nezazářili. Poslední
zápasy v lize odehrál Michalovský, kterému už zranění nedovolovala
pokračovat ve vrcholovém hokeji. Většina hráčů zapadla do průměru.
Ale snad přece jenom mladíci Čajka, Chalánek a Dobiášek ukazovali určitou
naději do budoucna.
