Ševci 1990-91
AC ZPS ZLÍN
VEDENÍ KLUBU
Předseda: Josef Ondík, místopředsedové: Josef Matějčný, Miloslav
Boček, členové: Marta Havlová, Petr Mlčák, Jiří Šelešovský, Fratišek Bakaj,
František Zálešák, Miloslav Němec, František Vojtěšek, Zdeněk Albrecht,
Leon Wesley
REALIZAČNÍ TÝM
Vedoucí mužstva: Josef Kožela, lékaři: Jiří Gatěk, František Zálešák,
masér: Lubomír Pálka
TRENÉŘI
Eduard Novák, Stanislav Přikryl
HRÁČI
Před sezónou odešli:
Roman Svačina (Hodonín), Antonín Stavjaňa (Joensuu - Fin.), Pavel Petřík
(Třinec), Radim Raděvič (kemp Boston Bruins), Rostislav Vlach (Joensuu -
Fin.), Milan Maruška (Geretsried - Něm.), Lubomír Požárek (Hodonín),
Luděk Konopčík (Olomouc), Roman Němčický (Hodonín), Zbyněk Mařák
(Groningen - Hol.), Zdeno Krajč (Banská Bystrica?)
Před sezónou přišli:
Vladimír Vlk (Skalica), Allan Leggett (Virginia Lancers - ECHL), Jiří Heš
(Sparta), Jaroslav Otevřel (Trenčín - z vojny), Juraj Jurík (Trenčín - z vojny),
Zdeněk Okál (Vsetín), Karel Mimochodek (Trenčín - z vojny), Jiří Suhrada
(Trenčín)
V průběhu sezóny:
Radim Raděvič (z kempu Boston Bruins)
SOUPISKA
Brankáři: Ladislav Blažek, Richard Hrazdíra, Pavel Maláč
Obránci: Petr Pavlas, Martin Hamrlík, Zdeněk Albrecht, Vladimír Vlk, Allan
Leggett, Robert Svoboda, Martin Pospíšil, Jiří Heš, Roman Hamrlík, Miroslav
Kořený, Vlastimil Vajdák, Daniel Vrla, Pavel Rajnoha
Útočníci: Jaroslav Otevřel, Juraj Jurík, Miroslav Chalánek, Jaroslav Hub,
Martin Hrstka, Josef Štraub, Zdeněk Okál, Miroslav Stavjaňa, Radim
Raděvič, Lubomír Václavíček, Karel Mimochodek, Michal Tomek, Jiří
Suhrada, Roman Vodák, Tomáš Kočvara, Petr Přikryl, Luboš Jenáček, Petr
Boháč
se rozšířila na 14 mužstev (nováčky byli Olomouc a Nitra), která hrála každé
s každým čtyřikrát (52 kol). Ovšem do play – off postupovaly pouhé čtyři
týmy!
Ve Zlíně úřadoval předseda (vlastně teď už manažer) Ondík. A stejně jako
mnozí jiní začal vzhlížet ke kanadsko – americké NHL.Tým se přejmenoval
na AC ZPS Zlín (associated club) a do znaku dostal hlavu berana.
V novinách pak vyšel titulek: „Walachian Rams nastupují“. Dodnes nevím,
jestli to byla legrace, nebo jestli se „Ševci“ opravdu měli jmenovat takto
„po anglicku“. Ale dresy ve kterých potom zlínští hráči nastoupili, byly docela
hezké, i na toho berana jsme si nakonec zvykli.
Hromadný úprk hráčů do zahraničí se týkal také Zlína. Do Finska odešly
dlouholeté opory Stavjaňa a Vlach, do Německa zamířil Maruška. Nejvíc se
ovšem „vyznamenal“ Raděvič, který odcestoval na kemp Bostonu, aniž byl
draftován. Potom žádal o změnu občanství, a nakonec se vrátil do Zlína.
Z vojny v Trenčíně se vrátili Otevřel a Jurík. Ze Skalice přišel obránce Vlk.
Zajímavostí je, že vedení oslovilo také jeho spoluhráče Pálffyho, který ale
nakonec zamířil do Nitry. Módou se stávalo také angažování cizinců, a tak
se ve Zlíně objevil Kanaďan Leggett.
Po úvodní výhře v Nitře, nastoupili „Ševci“, už s beranem na hrudi, proti
Trenčínu. Josef Štraub se objevil na ledě se starou „Jofou“ na hlavě, a podal
vynikající výkon. Brzy nato se však zranil. Potom už nasadil novější helmu
a s „Jofou“ už se proháněl jenom na trénincích.
Zápas byl plný nasazení a skončil 1:1. Diváci byli natěšení na novou sezónu.
Hned v 5. kole potom Zlín „rozbil“ Pardubice 12:2! Prvních dvanáct zápasů
odehráli velice dobře a drželi se v první čtyřce.
Ale další průběh sezóny provázely rozpaky a netýkalo se to jenom „Ševců“.
V té době u nás začaly fungovat různé sázkové kanceláře, které měly
v nabídce pro tipující samozřejmě také hokejové zápasy. A tipovalo se
ostošest, jenže bohužel také na vlastní zápasy. Většinou to vypadalo tak, že
nějaký slabší tým hrál venku a na jeho výhru byl vysoký kurs. Když se na
výhru hostů začalo moc sázet, kurs postupně klesal, až byl zápas nakonec
vyřazen z nabídky. Na ledě se pak podezření většinou potvrdilo.
Občas se sice stalo, že byl zápas nakonec regulérní, ale to byly spíše
výjimky.
Týmy začaly kalkulovat, doma prohrávaly, venku vyhrávaly. Nebo se
dohodly na remíze. Diváci byli naštvaní, protože nevěděli na čem jsou.
Ovšem kromě „zasvěcenců“, kteří si také „zaručeně správně“ vsadili.
Průšvihem také bylo, že do play – off šly jenom čtyři týmy, takže většina ligy
neměla o co hrát.
Do očí bijící byl například zápas „Ševců“ se slaboučkou Olomoucí, který
prohráli 2:4. A diváků kvapem ubývalo. Už se asi nikdy nezjistí, jak moc
toto sázení „jelo“. Ale byl to velký nešvar „porevoluční“ doby.
Tak teď radši k pozitivnějším věcem. Když se hrálo „normálně“ padalo
v zápasech Zlína hodně branek, čímž si aspoň částečně usmiřovali diváky.
Například s Košicemi 6:4, se Spartou 6:4. Nejvíc gólů padlo v zápase
Trenčín – Zlín 10:7.
Zajímavý byl zápas s Pardubicemi kdy domácí prakticky celé utkání
prohrávali. V závěrečné power – play se jim potom povedl doslova husarský
kousek, když Otevřel pouhé dvě vteřiny(!) před koncem vyrovnal na 4:4.
Ještě si vzpomínám na domácí zápas s Nitrou, kdy „Ševci“ prohrávali už 0:2
(jeden gól Pálffy) a všichni byli přesvědčeni že „je to prodané“. Zlínští
však potom zabrali a obrovskou bojovností a nasazením se snažili dokázat,
že hrají fér. Nakonec dokázali vyhrát 4:3.
V tabulce obsadili konečné 7. místo. Na play – off jim chybělo šest bodů.
Nastříleli rekordních 204 gólů, ale také jich 197 dostali.
Z toho je jasné, že to nebyla zrovna „brankářská“ sezóna. V ofenzívě zářil
Petr Pavlas – 34 bodů (14+20). První kompletní sezónu odehrál Martin
Hamrlík, a vedl si skvěle, v jinak slabší obraně vyloženě vynikal. Prosazovat
se začal také jeho bratr Roman, který byl velkým příslibem. O Leggettovi se
dá říct jenom to, že sezónu odehrál.
V útoku vynikala především trojice Otevřel 48 (24+24), Jurík 38 (20+18) a
Chalánek 38 (13+25). Raděvič který se do Zlína vrátil a neustále „válčil“
s trenérem Novákem se do formy nedostal. Štraub kus sezóny promarodil.
Svou nejlepší sezónu ve Zlíně odehrál Hrstka, dobře se jevil útok
M.Stavjaňa – Hub – R.Vodák.
Kanadské bodování 1990/91 (1.část)
Kanadské bodování 1990/91 (2.část)
