Ševci 1989-90
TJ GOTTWALDOV, TJ ZLÍN
VEDENÍ KLUBU
Předseda oddílu: Josef Ondík, členové: Zdeněk Buchta, Petr Mlčák,
Jaroslav Vašíčko, Pavel Novosad, František Zálešák, Josef Matějčný,
František Vojtěšek, Miroslav Salát, Leon Wesley, Miloslav Němec, Bohumil
Kožela
REALIZAČNÍ TÝM
Vedoucí mužstva: Josef Kožela, lékaři: Jiří Gatěk, František Zálešák,
masér: Lubomír Pálka
TRENÉŘI
Eduard Novák, Stanislav Přikryl
HRÁČI
Před sezónou odešli:
Pavel Kněžický (Plzeň), Miloslav Sedlák (Hodonín), Gustav Peterka
(Olomouc), Zdeněk Trávníček (Ytong Brno), Jaroslav Otevřel (Trenčín -
vojna), Juraj Jurík (Trenčín - vojna), Luděk Pelc (Vsetín), Jaroslav Santarius
(Uherský Brod), Milan Dobiášek (Hodonín), Miroslav Okál (Topolčany -
vojna)
V průběhu sezóny:
Tomáš Kapusta (Cape Breton Oilers - AHL),
Luděk Čajka zemřel na následky zranění ze zápasu v Košicích
Před sezónou přišli:
Richard Hrazdíra (Jihlava B - z vojny), Petr Pavlas (Trenčín - z vojny),
Tomáš Kapusta (Trenčín - z vojny), Josef Štraub (Jihlava), Miroslav
Stavjaňa (Písek - z vojny), Luděk Konopčík (Jihlava)
SOUPISKA
Brankáři: Ladislav Blažek, Richard Hrazdíra, Roman Čechmánek, Roman
Svačina
Obránci: Petr Pavlas, Antonín Stavjaňa, Miroslav Kořený, Luděk Čajka,
Zdeněk Albrecht, Robert Svoboda, Pavel Petřík, Martin Hamrlík, Zdeno
Krajč, Martin Pospíšil, Milan Lančarič
Útočníci: Radim Raděvič, Rostislav Vlach, Josef Štraub, Jaroslav Hub,
Milan Maruška, Miroslav Stavjaňa, Tomáš Kapusta, Martin Hrstka, Miroslav
Chalánek, Roman Vodák, Michal Tomek, Lubomír Požárek, Lubomír
Václavíček, Luděk Konopčík, Roman Němčický, Zbyněk Mařák, Vítězslav
Jankových, Daniel Šelešovský
událostmi, mezi nimiž bohužel vynikala jedna tragická. Také byla poslední,
v níž „Ševci“ vyjeli na led s „géčkem“ na prsou a s názvem TJ Gottwaldov.
Ale postupně…
Před sezónou se „Ševci“ rozloučili s hráči, kteří odehráli za Gottwaldov
spoustu zápasů, dobrých i těch méně povedených. Skončili Sedlák, Peterka,
Santarius, Pelc a Dobiášek.
Jejich odchod možná trochu symbolicky znamenal konec jedné éry. Konec
jedné generace hráčů, kteří, třebaže nehráli vždycky jako mistři a diváci
na ně občas i pískali, dokázali přesto mnohokrát vyprodat zimní stadión
a připravit svým fanouškům báječné divadlo, plné krásných gólů a spousty
dalších skvělých akcí, na které se bude vzpomínat. Patřili ke generaci, jejímž
největším úspěchem je bronzová medaile z památné sezóny 1984 / 85.
Z kádru „Ševců“ odešli také Otevřel a Jurík na vojnu do Trenčína. To ovšem
ještě netušili, že to bude jenom na jeden rok. Opačným směrem putovali
Pavlas a Kapusta.
Před touto sezónou se také rozšířila fáma (nebo to fáma nebyla?) že
do Gottwaldova se chystá z vojny v Trenčíně také Vladimír Růžička! Ten
však nakonec zamířil zpět do Litvínova, a v průběhu sezóny do Edmontonu.
Dalšími posilami byli jihlavští Štraub a Konopčík.
Hlavním trenérem se stal Eduard Novák, který se do Gottwaldova vrátil
po osmi letech, kdy tu působil ještě jako hráč.
V této sezóně se základní část ligy hrála po dlouhé době klasicky každý
s každým čtyřikrát (44 kol) a pak následovalo play – off.
„Ševci“ zahájili sezónu výtečně, první dva zápasy hráli venku. Na Kladně
vyhráli 3:1 a v Litvínově 3:2. Také doma se jim dařilo, Trenčín porazili 8:2
a brzy poté také mistrovské Pardubice 6:4, v zápase, ve kterém doslova
koncertovala domácí lajna Raděvič – Štraub – Kapusta. Nato prohráli
stejným skóre s Litvínovem, kde se kromě Růžičky a Rosola skvěle ukazoval
mladík Robert Reichel.
A pak přišel první problém. Z reprezentačního zájezdu do Kanady se nevrátil
Tomáš Kapusta. Stal se tak zřejmě posledním českým emigrantem. „Ševci“
se sice s jeho ztrátou vyrovnali, ale jeden sehraný útok zkrátka chyběl.
V listopadu Gottwaldov porazil doma Spartu 3:2, když zápas otočil
v poslední třetině a rozhodující gól dával Štraub 95 vteřin před koncem.
A v památné datum 17. listopadu 1989 vyhráli s Košicemi 4:1.
Pak přišla slavná revoluce a na sport moc pomyšlení nebylo. Zápasy
se odkládaly a „Ševcům“ začala odcházet forma. Pořádně se začalo hrát až
po Novém roce. A stálo to opravdu zato. První zápas proti Pardubicím –
a výsledek: 5:11!
Potom však přišel zápas na který nikdy nezapomeneme. A není důležité, že
to byl zápas televizní a že v něm „Ševci“ v Košicích prohráli 3:4. V poslední
třetině Luděk Čajka dojížděl puk, který směřoval na zakázané uvolnění. Není
také podstatné, jestli ho atakoval domácí hráč, nebo jestli najel do rýhy
v ledu. V plné rychlosti narazil hlavou do mantinelu a zůstal bezvládně ležet
na ledě. Už víckrát jsme viděli podobné situace, ale tady jsme tušili, že
tentokrát je to vážné. Luďka odvezli do nemocnice.
Z bezvědomí už se neprobral a 14. února zemřel. Že sezónu dohráli „Ševci“
pod vlivem těchto událostí, není třeba zdůrazňovat.
Po krátké přestávce však pokračovala liga dál. Město Gottwaldov
se po mnoha letech vrátilo ke svému původnímu jménu – konečně to byl
zase Zlín. A tak „Ševci“ dohrávali soutěž pod názvem TJ Zlín.
Do konce základní části si vedli celkem dobře, doma už neprohráli ani
zápas a dokázali oplatit vysokou prohru i Pardubicím (kterým se
mimochodem v této sezóně vůbec nedařilo) vyhráli u nich 8:3.
V tabulce skončili na 6. místě a v play – off (tentokrát na dvě vítězná utkání)
se utkali se třetím Trenčínem.
Už první zápas na Slovensku byl pro „Ševce“ hodně smolný. Sehráli
vyrovnanou partii a po 60 minutách i po prodloužení byl stav nerozhodný
3:3. Rozhodovaly samostatné nájezdy. Za stavu 1:1 se rozjel Raděvič a dal
gól. Domácí střídačka však začala protestovat. Nakonec rozhodčí zjistili, že
zlínský útočník byl napsán v zápise až jako poslední, a tak gól anulovali.
Raděvič potom opakovaný nájezd neproměnil a protože ostatním
spoluhráčům se vedlo podobně, prohrál Zlín 3:4.
Druhé utkání se hrálo ve Zlíně a bylo to den po pohřbu Luďka Čajky.
Na domácích ležela těžká deka. Trenčín je přehrával a vedl už 3:0.
V 53. minutě vystřelil pěkně Vlach a jeho střela skončila v síti. Konečně!
Probudili se hráči i diváci. „Ševci“ potom doslova přišpendlili trenčínské
před jejich branku. Novináři možná až zbytečně často používají termín
„drtivý nápor“. Ale tentokrát se opravdu konal. Zdálo se úplně jisté, že Zlín
dá ještě další góly. Na 2:3 snižoval Pavlas v čase 58:22. Domácí na nic
nečekali a začali hrát power – play. Rychle se dostali do pásma a Trenčín
se zoufale bránil. Pak se však trenčínský Haščák, aniž by ho někdo
atakoval, zřítil na led a zůstal ležet. Rozhodčí přerušil hru a nařídil
vhazování ve středním pásmu. Haščák se zvedl a suverénně zůstal na ledě
i na zbytek zápasu. Diváci po této „fintě“ začali hlasitě pískat. On však
dosáhl přesně toho co chtěl, poslední vteřiny už se hrálo daleko
od trenčínské branky.
Zlín prohrál 2:3 a z boje o titul byl vyřazen.
Ve zbytečných zápasech o umístění, které se hrály naštěstí naposled,
prohrál s Jihlavou a s Vítkovicemi takže celkově skončil na 8. místě.
Zajímavostí bylo také to, že „Ševci“ celkem dvacetkrát (!) v sezóně dokázali
rozhodnout zápas ve svůj prospěch v poslední třetině, což svědčilo o velké
bojovnosti a dobré fyzičce.
V brance se tentokrát střídali Blažek a Hrazdíra a oběma se dařilo tak nějak
střídavě. Výborné výkony zvláště v ofenzívě podával Petr Pavlas – získal 22
bodů (10+12), tradičně spolehlivý byl Stavjaňa. V útoku kralovali především
tři hráči: Raděvič 37 (16+21), Vlach 34 (13+21) a nováček ve zlínském dresu
Štraub 32 (18+14). Dobré výkony podával také Jaroslav Hub, zatímco
Konopčík se vůbec neprosadil.
Všichni však stále vzpomínali na Luďka Čajku. Od nové sezóny nese Zlínský
zimní stadión jeho jméno, a dres číslo 26, se kterým Luděk hrával, je od té
doby na jeho památku ze všech sad zlínských dresů vyřazen.
Kanadské bodování 1989/90 (Play-off)
